Sofie je stipendistkou Nadačního fondu Verda už dva roky a v letošním školním roce pomáhá v DROMu, romském středisku s doučováním sociálně znevýhodněných dětí.
Tato pomoc se koná v rámci její praxe – je studentkou druhého ročníku Akademie pedagogiky a sociální činnosti v Brně. Při této příležitosti jsme s ní v DROMu udělali malý rozhovor:
- Můžeš nám popsat, jak vypadá tvoje současná praxe s doučováním dětí ze sociálně vyloučeného prostředí?
Chodím do DROMu čtrnáct dní, vždy odpoledne a doučuju děti, např. jim pomáhám s úkoly. - Jaké máš dojmy nebo pocity z práce s těmito dětmi? Co tě na tom nejvíc baví?
Je to dobrá práce a jsem ráda, když se děti naučí to, co potřebují. Nejvíc mě baví, když na konci doučování všechno pochopí. - S jakými konkrétními obtížemi se děti, které doučuješ, nejčastěji potýkají – ve škole nebo i mimo ni?
Doučuju menší děti a těm často nejde násobilka, sčítání a odčítání, jednu holčičku z první třídy jsem učila písmeno ch – jak je napsat psacími písmeny. - Máš pocit, že díky své vlastní zkušenosti se sociálním znevýhodněním lépe rozumíš situaci těchto dětí?
V čem konkrétně? Vůbec jsem o tom takto nepřemýšlela, myslím, že na tom nezáleží, především je důležitá ta pomoc. - Jakým způsobem se snažíš budovat důvěru a vztah s dětmi, které doučuješ?
Snažím se s nimi povídat, aby se nebály a aby mi věřily, že jim vše dokážu vysvětlit a pokud něčemu nebudou rozumět, že se nic neděje a že si to zkusíme vysvětlit znovu. - Jak tě ovlivňuje podpora, kterou dostáváš od nadačního fondu? Má to pro tebe nějaký širší význam?
Já si stipendium šetřím, abych si mohla koupit učebnice, které potřebuji ke studiu, protože jsou dost drahé. Tento rok jsme mě stály dost i výtvarné potřeby do školy, asi 700 korun. - Jak tě praxe ovlivnila v přemýšlení o tvé budoucnosti – chtěla bys dál pracovat s dětmi nebo ve sociální oblasti?
Přemýšlím o tom, ale ještě nejsem rozhodnutá, hlavně bych chtěla úspěšně složit maturitu a pak se uvidí. - Co bys doporučila jiným studentům nebo dospělým, kteří by chtěli pomáhat sociálně znevýhodněným dětem, ale nevědí, jak začít?
Nebát se, není to tak zlé, chce to kuráž a trpělivost.