Dobrý den, jmenuji se Adéla Limberková, momentálně se vyskytuji v Domě na půl cesty Maják v Praze a ráda bych se podělila o svůj názor na studující Romy.
Od svých 9 let jsem vyrůstala v dětském domově a po přibližně sedmi letech jsem byla převezena do výchovného ústavu. Neustále jsem se potýkala s lidmi, kteří nejen mne, ale i lidi kolem mě, odsuzovali za naši barvu pleti a náš původ. Je pravda, že ne všichni Romové jsou zrovna dvakrát chtiví práce, ale nemohu pochopit, proč nás lidé všechny hází do jednoho pytle. Tak jsem se rozhodla, že dosáhnu toho, abych si dodělala maturitu, která mi otevře cestu i do světa. Myslím si, že by se člověk neměl stydět za to, že je nějak odlišný od jiných, naopak by měl ukázat to, co v něm je!
Nějakou dobu už natáčím dokument nejen o svém životě, ale i o jiných lidech a jejich obtížných životních situacích. A jeden takový dokument už vznikl, takže se o něj ráda podělím i s ostatními.
Adéla Limberková