Jmenuji se Roman Horváth, je mi 19 let a bydlím v Litvínově-Janově. Studuji na Střední škole diplomacie a veřejné správy v Mostě, obor veřejná správa se zaměřením na diplomatický protokol a public relations. Tuto školu navštěvuji již čtvrtým rokem, jsem v maturitním ročníku. Již druhým rokem jsem stipendistou Verdy. Teď vám povím svůj příběh…

Jsem Rom. Mým otcem je romský spisovatel, básník a sociální pracovník v Charitě Most Jan Horváth a matkou je Flóra Horváthová. Mám čtyři bratry a v naší rodině je vzdělání důležité. Nejstarší bratr má Romskou střední školu sociální v Kolíně, druhý a třetí bratr podnikají ve stavebnictví, čtvrtý chodí do 6. třídy na ZŠ v Janově.

Často jsme se stěhovali. Na základních školách do 7. třídy mi učení moc nešlo, měl jsem všechny možné poruchy učení a špatné známky. Na jedné škole mě chvíli šikanovali, protože jsem Rom. Všechno se to časem zvládlo, špatné známky se změnily na dvě dvojky na vysvědčení. Čas utekl jako voda a stál jsem před velkým rozhodnutím, co dělat se svým životem po ukončení 9. třídy. Dříve jsem chtěl být doktorem, později automechanikem, hercem, bavilo mě vařit a chtěl jsem se stát i učitelem. Tak jakým směrem se vybrat? Nakonec jsem se rozhodl pro obor hotelnictví a turismus na Hotelové škole v Teplicích. Jako Rom to máte těžké, ale pokud máte dobré známky, přijmou vás kamkoliv. Byl jsem připraven odeslat přihlášku jen jednu, dokud se neobjevila informace o nové střední škole. Okamžitě mě zaujala! Jednoho dne nás na ZŠ navštívila ředitelka této školy Ing. Vladimíra Ilievová a měla skvělou přednášku. V ten den jsem se rozhodl, že tam si podám přihlášku.

Dostal jsem se jak na „hotelovku“, tak i na „diplomku“. Měl jsem jasno. Mým novým snem bylo dostat se na „diplomku“. Po přijímacím pohovoru se mi můj sen splnil. Dřív, než jsem se pořádně vyspal, nastalo září a první školní rok na střední škole. Nebylo to jednoduché, moje rodina se dostala do těžké finanční situace, rodiče se neustále hádali. Paní ředitelka byla naprosto shovívavá, byla mou velkou oporou společně s pár přáteli. Studoval jsem, jak jen to šlo a dostal jsem se do „čtvťáku“ bez jediné čtyřky. Nyní mě čeká maturita a mám svůj sen…

Chci založit školu, která bude naprosto otevřená pro černé, bílé, žluté, hendikepované, chudé, bohaté, heterosexuály a homosexuály. Neučíme se pro školu, ale pro život, žijeme ve 21. století, století globalizace. Chci ukázat většinové společnosti, že i Rom může být čestný, pracovitý a stejně tak dobrý jako oni, ne-li lepší.

Chci studovat pedagogickou fakultu a později i univerzitu v USA. Věřím a vím, budu-li se dostatečně snažit a nevzdám se, tak svého snu dosáhnu. Tímto chci ostatním romským studentům vzkázat, že pokud chceme, aby na nás většinová společnost pohlížela jinak, je nutné se změnit uvnitř. Studovat a snažit se až do posledních sil, nedat jim záminku k předsudkům. Mějte své sny a plňte si je!

Roman Horváth